Británie v pasti inflace, slabé měny a rostoucích dluhů, které je čím dál dražší financovat
Velká Británie se dostává do nebezpečné spirály ekonomické stagnace a čím dál hlubších vládních deficitů. Překvapivá kombinace rostoucích výnosů státních dluhopisů a prudce oslabující libry je dokladem, že investoři už se situací ztrácejí trpělivost.
Výnosy z britských vládních obligací se splatností třicet let jsou nejvyšší od roku 1998. Ty desetileté, které trhy nejvíce sledují, mají nejvyšší výnosy od začátku finanční krize v roce 2008. Aktuálně si Spojené království půjčuje s úrokem 4,886 procenta, tedy o celý procentní bod dráž než v září. Tak rychlý vzestup nákladů, které musí stát za svůj dluh investorům platit, nezaznamenala žádná z velkých evropských ekonomik. Dokonce ani Francie, ačkoli právě zažívá období politické nestability s menšinovými vládami a do nového roku vstoupila s provizorním rozpočtem. Francie si na deset let aktuálně půjčuje za 3,398 procenta, tedy skoro o 1,5 procentního bodu levněji než Británie. A to i přesto, že má zároveň vyšší rozpočtový deficit i celkový státní dluh. (V případě Francie je to 111 procent HDP oproti britským 98 procentům.)
Křehká libra
V Londýně dělá kromě prudce rostoucích nákladů na obsluhu státního dluhu vládě vrásky také libra, jež je nejslabší za poslední rok. Aktuálně se obchoduje za 1,23 dolaru. Kombinace pádu cen dluhopisů – a tedy jejich rostoucích výnosů – a oslabující měny je velmi neobvyklá, protože zpravidla platí, že když úročení aktiva roste, to se stává atraktivnější, vede k přílivu investorů a posílení měny. To by se dalo očekávat tím spíš, když Bank of England nyní drží svou hlavní sazbu na 4,75 procenta, a Londýn tak má nejvyšší úrokové sazby ze všech velkých evropských ekonomik. Libra je dokonce úročená více než dolar. Ve Spojených státech je hlavní úroková sazba na 4,5 procenta a očekává se, že se na této úrovni v nejbližších měsících udrží.
To vše ukazuje, že problémy Británie jsou hlubší. Ostrovní ekonomice hrozí nebezpečná stagflace, tedy stav, kdy ekonomika stagnuje, ale ceny rostou. Ve třetím čtvrtletí rostlo HDP meziročně jen o 0,9 procenta, tedy podstatně méně než ve Spojených státech (3,1 procenta) nebo ve Francii (1,2 procenta). Ceny v Británii meziročně stoupají o 2,6 procenta, zatímco ještě v září to bylo jen o 1,7 procenta. A podle průzkumů spotřebitelských nálad navíc Britové očekávají, že zdražování ještě zrychlí. Pesimisticky se na vývoj ekonomiky dívají podle průzkumů nejen spotřebitelé, ale také investoři a manažeři firem. Ve čtvrtek zveřejněná studie Bank of England upozorňuje, že firmy se chystají zvednout ceny o 4 procenta. To je nejvyšší očekávané zdražování od loňského dubna.
Vyššími daněmi k vyšší inflaci
K tomu se přidávají obavy, že labouristická vláda nedokáže deficit rozpočtu udržet pod kontrolou. Kombinace zvýšení firemních daní o 26 miliard liber a zvýšení minimálních mezd bude firmy motivovat k tomu, aby objektivně vyšší náklady naúčtovaly zákazníkům. Proto jsou i spotřebitelé ve výhledu na letošní rok tak skeptičtí.
Navzdory zvýšení daní by měl letos deficit rozpočtu dosáhnout 4 procent HDP. To je lepší výsledek než ve Francii s očekávanými 6 procenty HDP. Jenže ve stagnující britské ekonomice může být schodek bez dalších škrtů nakonec vyšší. K tomu se přidává i rostoucí deficit obchodu a platební bilance.
Celkový pohled na sadu makroekonomických dat Velké Británie vypadá podstatně hůř než údaje z USA a v některých ohledech i hůř než na data z Francie, kde je alespoň šance na rychlejší hospodářský růst.
Toho si jsou investoři zjevně vědomi a z Británie se stahují. Ve složitých chvílích pak často hledají paralely s minulostí. Profesor ekonomie na londýnské King's College Martin Weale, který měl donedávna v Bank of England na starosti ideální nastavování sazeb, například pro agenturu Bloomberg současnou situaci připodobnil k roku 1976. Tehdy se Británie dostala do stavu, kdy potřebovala záchrannou půjčku Mezinárodního měnového fondu (MMF), aby zastavila pád libry. Tehdy si od MMF půjčila rekordních 3,9 miliardy liber.
Kdy se dluhy neodpouštějí
Polovina 70. let byla v Británii samozřejmě mnohem vyhrocenější než dnes. Inflace dosahovala 25 procent a ekonomika se vzpamatovávala z prvního ropného šoku. Podobnost ale vidí Weale a další ekonomové právě v kombinaci inflace, stagnace ekonomiky a prohlubujících se schodků. Británie se tehdy dostala do dlouholetého úpadku, ze kterého ji až po svém prvním zvolení v roce 1979 vytáhla konzervativní premiérka Margaret Thatcherová razantním snižováním daní a státních výdajů.
Britský příběh ukazuje, že to nejsou ani tak samotné dluhy, co děsí investory, ale rostoucí rozpočtové schodky v ekonomice, jež před sebou nemá perspektivu růstu, pouze vyhlídku na zvyšování cen.