Čtyři proměny Merzova Německa. Jak nás zasáhnou?
Křesťanský demokrat Friedrich Merz při nejvyšší volební účasti od sjednocení Německa vyhrál volby. Jen méně přesvědčivěji, než očekávaly průzkumy – nakonec je z toho 28,5 procenta, zatímco průzkumy mu dávaly šanci až na 34 procent. Na poměry CDU/CSU, která byla dlouhodobě zvyklá na čísla začínající trojkou, je to slabší vítězství. Proti pádu po éře Angely Merkelové až na 18,9 procenta v roce 2021 je to i tak silný mandát.
V této chvíli to vypadá, že na složení vlády budou Merzovi stačit mandáty SPD,
která skončila s historicky nejslabším výsledkem – 16,5 procenta. Na velkou
koalici ideových oponentů jsou ale Němci zvyklí, měli ji už za Merkelové dlouhé roky. Ve standardních časech by se rovnou dalo říct, že od této sestavy se nedá čekat víc než udržovací správa země. Jenže ve standardní době ani náhodou nejsme.
Německo zažívá nejhorší dobu od sjednocení. Ekonomika už třetí rok neroste.
Model průmyslové vývozní ekonomiky se vyčerpal. Bezpečí v zemi se kvůli
nezvládnuté migraci z muslimských zemí zhoršilo nejvíc od sjednocení. A
Američané se jako garanti bezpečnosti stahují z Evropy. Takže Merzova vláda
bude muset rozhodovat. Ať bude složená jakkoliv.
Už teď je zřejmé, že se od ní dají očekávat čtyři výrazné změny kurzu.
V migraci, energetice, investicích do obrany a přístupu k evropskému dluhu.
Všechny se přímo dotknou i nás.
Tvrdá linie proti migraci
Velkým tématem voleb byla migrace a zhoršení bezpečnosti. Druhé místo pro Alternativu pro Německo (AfD), které dalo hlasy 20 procent voličů, to jasně ukazuje. A CDU ví, že pokud vůči migraci zásadně nepřitvrdí, příště může být výsledek AfD ještě vyšší. Na její úkor. Ty ztracené hlasy křesťanských demokratů totiž v mnoha případech skončily právě u AfD, především kvůli nezvládnuté migraci a ztrátě bezpečí. Jako jeden z prvních kroků se proto vedle deportací odmítnutých žadatelů o azyl dají čekat kontroly na německých hranicích. Přistěhovalci se přes ně už nedostanou, skončí v zemi, odkud se snažili do Německa vstoupit. A to může být v mnoha případech u nás. O střežení hranice uvnitř schengenského prostoru tak musíme začít zcela vážně uvažovat i my.
Návrat k jádru a zlevnění plynu
Nová vládní koalice bude muset přinést zásadní změnu i do energetiky. Právě
drahá elektřina a plyn přispěly podstatně k rozkladu kdysi silného a globálně
mimořádně konkurenceschopného německého byznysu. Dnes má Evropa podle
Draghiho zprávy o ztrátě konkurenceschopnosti elektřinu pro firmy o 158 procent dražší než Spojené státy. Plyn o 345 procent. Německo má energie téměř
nejdražší v rámci drahé Evropy. Friedrich Merz už v kampani mluvil o tom, že
by se chtěl vrátit k jaderné energetice. Zásadně proti nejsou ani sociální
demokraté. To ale až poté, co si Němci jaderné elektrárny sami vypnuli. Změna je ale dlouhodobý projekt, který neřeší drahé energie tady a teď. Řešením naopak může být zlevnění plynu tím, že se z něj osekají různé umělé přirážky jako emisní povolenky, kterými si ho Evropa sama zdražuje. Jak sázka na jádro, tak pokusy o zlevnění plynu jsou zásadní i pro nás jako průmyslovou zemi s velmi drahými energiemi.
Výrazně vyšší investice do obrany
Donald Trump natvrdo říká, že Evropa si už bude svou bezpečnost muset
zaplatit sama, že už dál nemůže počítat s americkou ochranou. Poslední týdny
skoro každý den ukazují, že to myslí opravdu vážně. Téměř nikdo z evropských
členů NATO už nezpochybňuje, že 3 až 3,5 procenta HDP zbrojních výdajů
budou nový normál. Opakovaně to řekl i nastupující německý kancléř. Berlín
aktuálně dává 2,12 procenta HDP. Takže to zvýšení bude
v jeho případě výrazné.
Padá tabu společných evropských dluhů
S tím souvisí otázka, kdo a jak tyto investice do obrany zaplatí. Friedrich Merz už
před volbami řekl, že není proti společnému evropskému dluhopisu na obranu.
To je zásadní obrat v dlouhodobé pozici Německa, které se společným dluhům
tvrdě bránilo. A odolávalo tlakům Francie, která je naopak prosazovala. Tabu přežilo finanční krizi 2009 i následnou krizi eurozóny, kdy se to obcházelo různými záchrannými valy pro postižené země, a pak především zásahem Evropské centrální banky.
První skutečný společný dluh Evropské unie přišel až za covidu v červenci
2020. Za 750 miliard eur se z programu Next Generation měla nejdřív
obnovovat ekonomika poškozená covidovými uzávěrami. Pak se to ale velmi
rychle přepnulo na dekarbonizační projekty. Němci pořád zdůrazňovali, že je to
výjimka a žádné další společné dluhy už nedovolí. Teď se chystá nová vlna na
obranu.
Od těžkopádné velké koalice se nedá čekat žádná odvážná resuscitace upadající
německé ekonomiky. Už tyto čtyři body ale ukazují obrat ve věcech, které byly
dlouho v Německu považované za nepřekročitelnou červenou linii. Otevřené
hranice migraci, energetika obnovitelných zdrojů, minimalizace výdajů na
obranu a odpor ke společnému evropskému dluhu teď padnou. Na návrat
Německa k prosperitě to nestačí. První tři podmínky jsou nutné, nikoliv však
dostačující. Otázka je, na co dalšího bude mít Merzova vláda sílu.