Náklady za desítky miliard eur ročně: Evropané čím dál víc stonají
Počty evropských zaměstnanců v pracovní neschopnosti rostou. To souvisí nejen se zdravotními a psychologickými následky pandemie covidu-19, ale i s tím, že lidé příliš využívají štědrý sociální systém. Firmám a státům to způsobuje náklady v řádu desítek miliard eur ročně. Nadměrná nemocnost je současně jednou z příčin, proč se Evropě po pandemii nedaří oživit ekonomiku.
Růst pracovních absencí je dalším ze strukturálních problémů evropské ekonomiky. Výsledek je, že Evropa má jen třetinový hospodářský růst ve srovnání se Spojenými státy. Závažným důsledkem toho je kromě zpomalení růstu životní úrovně a politické nestability také zvyšování relativní úrovně zadlužení, tj. výše dluhu vůči hrubému domácímu produktu. To již v případě Francie začalo znepokojovat investory, kteří požadují vyšší výnos, za který jsou ochotni vládě půjčovat.
Evropské vlády a firmy, které současně bojují s nedostatkem pracovní síly, se snaží trend nárůstu nemocnosti zvrátit. Brání jim v tom však jak stárnutí pracovní síly, která je tak logicky častěji v pracovní neschopnosti, tak nárůst počtu invalidních důchodců. Roli začínají hrát také nové fenomény jako větší náchylnost k duševním onemocněním zejména u mladších zaměstnanců. Podle Le Monde měl například již každý pátý Francouz ve věku 18–24 let v roce 2021 psychickou diagnózu.
Největší problém mají státy se štědrými sociálními systémy – zejména ty ve Skandinávii, kde Norsko a Finsko vedou mezi 38 zeměmi Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) v průměrném počtu dnů, které lidé stráví ročně na neschopence. Pro tyto státy se pracovní neschopnost stává skutečně nákladným problémem. A to nejen pro státní kasy, ale zejména pro firmy, kterým nedostatek pracovní síly a obtížnější nábor nových zaměstnanců snižují produktivitu a konkurenceschopnost, což poškozuje celou evropskou ekonomiku.
Norsko, kde se problém jeví jako nejhorší, vnímá neudržitelnost trendu, a proto si vláda vytyčila za cíl omezit množství pracovních neschopností, a zabránit tím výpadkům pracovní síly. Zaměstnanci dostávají v případě nemoci plnou mzdu po dobu celého roku s tím, že maximální dávka se pohybuje o něco výše než průměrná mzda. Po uplynutí roku mají nárok na dvě třetiny své mzdy, píše agentura Bloomberg.
Problémy nemá jen Skandinávie, ale celá Evropa
Ve Velké Británii se počet ekonomicky neaktivních lidí v produktivním věku zvýšil od roku 2020 o téměř 800 tisíc, což stojí anglickou ekonomiku kolem 33 miliard liber ročně, píše agentura Bloomberg. Podle pojišťovny Zurich Insurance se může tento počet do konce desetiletí dokonce zdvojnásobit.
Britský premiér Keir Starmer proto v listopadu představil plán, jak dostat více lidí zpátky do práce s cílem stimulovat ekonomický růst, a zároveň paradoxně posílit práva zaměstnanců, včetně dalšího zpřístupnění nemocenských dávek. To má sice podniky stát až 4,5 miliardy liber ročně, ale podle vlády budou tyto náklady částečně kompenzovány „lepšími podmínkami pro zaměstnance“, které zvýší produkci, uvádí agentura Bloomberg.
Konzultační firma Barnett Waddingham přitom v letošním průzkumu britských firem zjistila, že více než 80 procent jich zaznamenává zvýšené absence kvůli dlouhodobým zdravotním neschopnostem. Třetině z nich to negativně ovlivnilo produktivitu.
Podobné trendy se objevují i v jiných evropských zemích. Také Němci marodí rok od roku více. Ještě v roce 2007 strávil Němec za rok na neschopence v průměru 8,1 dne. Do roku 2023 tento počet postupně vzrostl na rekordních 15,1 dne s tím, že největší dynamiku nabral v posledních dvou letech. Němci mají ale letos našlápnuto k dalšímu rekordu. Podle Fortune za prvních devět měsíců roku byli v průměru nemocní už po dobu 14,3 dne. Roste zejména počet lidí v dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Podle výzkumu ekonomického institutu IW vynaložili zaměstnavatelé v Německu minulý rok na nemocenské dávky rekordních 77 miliard eur, což je dvojnásobek úrovně z roku 2010. Německo podle odhadů vlády ztrácí vlivem pracovních neschopností přibližně 26 miliard eur ročně, spočítala německá Asociace výzkumných farmaceutických společností. Podle ní by bez vysoce nadprůměrné nemocnosti Německo v roce 2023 namísto propadu ekonomiky o 0,3 procenta vykázalo půlprocentní růst.
Velkorysá nemocenská v Německu
Němci pobírají plný plat po dobu šesti měsíců nemoci. Neschopenku jim navíc může lékař vystavit jen po telefonu, což je pozůstatek praxe zavedené během pandemických lockdownů. Výrobní ředitel německého závodu na výrobu elektromobilů Tesla poslal v uplynulých týdnech své manažery, aby zkontrolovali asi dvě desítky zaměstnanců, kteří v uplynulých devíti měsících dostávali výplatu, i když byli v pracovní neschopnosti, informuje deník Guardian. Podle Andrého Thieriga jsou návštěvy doma v tomto odvětví běžnou praxí, kdy společnost jednoduše „apeluje na pracovní morálku zaměstnanců“.
Při analýzách docházky do práce se ukázaly některé typické jevy. V pátek a v pozdních směnách si bere nemocenskou asi o 5 procent více zaměstnanců než v ostatní pracovní dny, píše deník a cituje Thieriga: „To není ukazatel špatných pracovních podmínek, protože ty jsou ve všechny pracovní dny a pro všechny směny stejné. Naznačuje to, že je německý sociální systém do jisté míry zneužíván.“
Francie, jejíž deficit státního rozpočtu letos překročí 6 procent HDP, zase usilovně hledá možnosti, jak ušetřit prostředky v systému nemocenského pojištění, které se dostává do hlubokých deficitů. Francouzi v prvním pololetí čerpali nemocenskou o 8,5 procenta více než ve stejném období roku 2023, píše deník Les Echos. Tamní Národní fond zdravotního pojištění (CNAM) proto začal kontaktovat osoby, které jsou mimo práci více než 18 měsíců, aby s nimi projednala možnosti jejich návratu do pracovního procesu.
Podle Les Echos není možné 42 procent nárůstu výdajů z posledních let vysvětlit ani změnami ve struktuře obyvatel, ani růstem inflace. Důvodů je více, včetně nárůstu výskytu chronických onemocnění. „Nejsme ale schopni oddělit to, co je normální vývoj zdravotního stavu populace, od toho, co je nevhodné chování nebo podvod,“ citoval deník ředitele CNAM Thomase Fatôma.
Francie zvažuje zavedení karenční doby
Zvažují se i lékařské revize zdravotního stavu pracovně neschopných a zpřísnění systému potvrzení pro získání nemocenské dávky. Francouzský národní auditor dokonce navrhl kontroverzní opatření, které by zastavilo vyplácení náhrad za absenci kratší než osm dní, což by státu ušetřilo 470 milionů eur ročně.
Že je takové opatření účinné, dokládá i zkušenost Česka. Zde platila třídenní doba, po kterou neměl nemocný nárok na dávku, mezi lety 2008 a 2019. Čeští zaměstnanci v reakci na zavedení tzv. karenční doby nemocenského pojištění snížili počet hodin čerpání nemocenské. To přitom výrazně nezvýšilo výskyt přecházení nemoci ani šíření chřipkové nákazy na pracovišti. Místo části doby na neschopence čerpali Češi dovolenou nebo neplacené volno, vyplynulo ze studie think tanku IDEA z roku 2022. Podle ní se nepotvrdily obavy, že bude karenční doba motivovat k přecházení nemoci a šíření nákazy v práci.
O to větší reakce přišla po roce 2019, kdy začala být nemocenská opět vyplácena již od prvního dne nemoci. Do roku 2022 vzrostl celkový počet případů pracovní neschopnosti o 88 procent, vyplývá z loňské analýzy Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Prosadit reformy sociálního systému, které by omezily jeho zneužívání, a zároveň zajistily dostatečnou sociální solidaritu, je velmi složité. Jakékoli změny tak mohou být snadno vnímány nebo interpretovány jako sociálně necitlivé, a tudíž nepopulární. Evropa se tak dostává do pasti svého sociálního systému. Lidé si na něj již příliš zvykli a jakékoli snaze odebrat jim trvale část sociálních benefitů obvykle zabrání populističtí politici, kteří tyto výdobytky obratem vrátí zpět.