Grónsko, no nekupte to
Donald Trump ještě ani nenastoupil do Bílého domu a už připravuje své spojence na to, čeho si užijí v jeho druhém funkčním období více než dostatečně. V rámci dlouhé tiskové konference minulé úterý odmítl vyloučit, že by se za mimořádných okolností USA nezmocnily Grónska, které je autonomní součástí Dánska, vojenskou silou. „Potřebujeme Grónsko z důvodů národní bezpečnosti,“ vysvětlil Trump.
Jeho zájem o Grónsko není nový. Na své mentální mapě ho Trump měl zvýrazněné už ve svém prvním funkčním období, kdy ho chtěl koupit. Kdo si asociuje největší světový ostrov s Eskymáky, co mají desítky různých výrazů pro sníh, jezdí na psích spřeženích a loví z kajaku tuleně a lední medvědy, může kroutit hlavou, čím si tento region zasluhuje všechnu tu pozornost. Pro ty, kteří mají geopolitiku v popisu práce, je „grónská strategie“ povinnost. A vůbec žádné překvapení.
Severozápadní přístupy
Zdaleka totiž nejde o nějakou Trumpovu libůstku nebo kapric. Jeho styl vyjednávání sice připomíná uklidňující hlášku „není to osobní, je to byznys“, ale předchůdců s hlubokým zájmem o Grónsko, ochotných platit, bylo víc.
V tom samém roce 1867, kdy Američané koupili od ochotně prodávajícího Ruska Aljašku, učinili stejnou nabídku i Dánskému království ohledně Grónska. Strategickým smyslem odkupu bylo obklopit britskou Kanadu ze dvou stran a dosáhnout mnoho let před Donaldem Trumpem toho, aby se připojila ke Spojeným státům, jistěže dobrovolně.
Zatímco ruský car Alexandr II. za dojednání transakce za 7,2 milionu tehdejších amerických dolarů (dnešních zhruba 130 milionů) vyplatil svému velvyslanci ve Spojených státech baronu de Stoeckelovi štědrou odměnu, a navíc i doživotní rentu, Dánové nabídku odmítli.
(Na konci 1.světové války prodali Dánové USA několik silně prodělečných ostrovů v Karibiku, nynější U.S. Virgin Islands, za 25 milionů dolarů ve zlatě).
Američané už jednou svoji přítomnost v Grónsku dramaticky navýšili, když po okupaci Dánska nacisty v roce 1940 Grónsko vyhlásilo samosprávu. Dánský zákon o Grónsku z roku 1925 to sice za „mimořádných okolností“ po nezbytně nutnou dobu umožňoval, ovšem Grónsko bylo zcela bez ochrany, ale nikoli bezvýznamné. Spojené státy předešly jeho okupaci Německem, Británií či Kanadou s tím, že nad grónskou samosprávou převzali ochranu. Na Grónsko se podle výkladu tehdejšího amerického ministerstva zahraničí vztahovala Monroeova doktrína, podle níž Spojené státy akceptují existenci kolonií v Americe, ale nikoli jejich transfer mezi koloniálními mocnostmi (například v důsledku války). Taková situace by nastala, a bylo nutné jí předejít, ale kulantně, neboť Spojené státy nebyly ještě ve válce. Kde je vůle, tam je i cesta a v tomhle případě jí byla „Dohoda o ochraně Grónska“, kterou podepsal dánský velvyslanec ve Washingtonu Henrik Kaufmann jen tak, na vlastní triko, jménem krále, na první výročí okupace Dánska v dubnu 1941. Byl za to vládou v Kodani obviněn z velezrady a zbaven funkce, obojí v klidu ignoroval, odvolávajíc se na skutečnost, že Kodaň není schopna vyjádřit svobodnou vůli.
Projekt Iceworm
Američané věděli velmi dobře, že bez Grónska se za války strategicky neobejdou – vznikla tady řada vojenských základen a zařízení s tisíci vojáků, což podstatně zvýšilo počet obyvatel ostrova z tehdejších 18 tisíc Inuitů a 500 Dánů. Poloha jej předurčila jako tankovací zastávku na letecké trase přes oceán, také meteorologické a radiové stanice byly neocenitelné. Pak tady byl ještě jeden faktor: unikátní ložisko kryolitu v Iviqtutu na samém jihozápadě ostrova, bez nějž se neobešla výroba hliníku (v Kanadě) pro letecký průmysl (v USA, Kanadě i v Británii).
Po válce měly být základny vyklizeny a svrchovanost Dánska opět obnovena, což přivedlo amerického ministra Jamese Byrnese (sloužil v Trumanově administrativě) k zopakování nabídky svému dánskému protějšku v prosinci 1946 na přímý prodej (snad za 100 milionů dolarů). Podle Američanových slov by to bylo "nejčistší a nejuspokojivější řešení“. Nabídka nebyla odmítnuta hned, dánský ministr si příslušné memorandum odvezl do Kodaně, podle Byrnesových záznamů viditelně šokován.
Ačkoli Dánsko dlužilo podle článku z roku 1947 v časopise Times 70 milionů dolarů, žádná transakce se neuskutečnila. Ono se našlo jiné řešení v podobě založení NATO o dva roky později, kde v zájmu společné obrany Dánsko jako řádný člen poskytlo Spojeným státům grónské území pro základny, takže nebylo nutné kupovat celý ostrov. Poloha Grónska opět prokázala svou mimořádnou hodnotu ve studené válce, protože výrazně zkracovala vzdálenost na cíle v Sovětském svazu, a naopak mohla sloužit k obraně proti strategickým sovětským bombardérům či mezikontinentálním střelám (nejrychleji by se dostaly na cíl přes Severní pól). Na vrcholu této éry měla americká posádka na vojenské základně v Thule (dnešní Pituffik Space Base) na dalekém severozápadě ostrova 10 tisíc lidí.
Až v roce 1996 byly odtajněny dokumenty k Projektu Iceworm, které plánovaly výstavbu několik tisíc kilometrů dlouhé sítě tunelů a odpalovacích stanovišť pro 600 střel s jadernou náloží, schovaných hluboko v ledovci, aby přežily nepřátelský jaderný úder. První fáze projektu, Camp Century, vojenský výzkumný tábor vzdálený 240 kilometrů od Thule, měl zajistit ověření hypotéz a vyzkoušení proveditelnosti záměru. Ukázalo se, že led není dostatečně stabilní, a tak bylo zařízení včetně mobilního jaderného reaktoru odvezeno. Žádné jaderné střely nebyly rozmístěny, smlouvy s Dány tak Američané neporušili.
Odmítnutí se dočkala i veřejná nabídka prezidenta Donalda Trumpa v roce 2019 (dříve se o prodeji mluvilo diskrétně), nyní zopakovaná v ještě horším provedení s hrozbou případné okupace. Přitom Dánsko si geopolitickou dimenzi Grónska uvědomuje a vědí to i samotní Gróňané (viz kauza Energy Transition Metals).
Kdysi kryolit, dnes vzácné zeminy
Představte si, že globální oteplování způsobí, že se dramaticky zlepší možnost navigace Severním ledovým oceánem pronikavě zkracujícím trasy mezi Evropou a Dálným východem. Plavba bude možná minimálně několik měsíců ročně, navíc se otevřou rozsáhlé oblasti pro prospekci a těžbu nerostného bohatství. To představuje zároveň hrozbu, ale i příležitost v soupeření s Čínou.
Jako kdysi kryolit, nerosty opět hrají strategickou roli, neboť kromě ložisek ropy a zemního plynu v šelfu má Grónsko celou plejádu dalších surovin, včetně těch úzkoprofilových. Dánsko-grónská geologická služba předloni identifikovala 25 z 34 nerostů, jež Evropská komise označuje jako „kritické suroviny“, jejichž zajišťování je dnes jednou z unijních priorit. Velká jsou zejména ložiska grafitu (6 milionů tun potvrzených zásob), lithia (236 tisíc tun), mědi (106 tisíc tun) a hlavně: 36,1 milionů tun vzácných zemin.
Žábou na prameni vzácných zemin, grafitu a zpracování lithia je Čína, která již ukázala, že je schopna se svým dominantním postavením politicky pracovat podle potřeby, což samozřejmě Evropany i Američany usilující o přístup ke kritickým minerálům silně zneklidňuje. Grónsko představuje potenciálně nesmírně důležitého alternativního dodavatele, navíc o tom, co a kým se bude těžit, se díky rozsáhlé autonomii, kterou si Gróňané na Dánsku vymohli, již nerozhoduje v Kodani, ale v patnáctitisícovém hlavním městě Nuuku. Takže kdykoli se Číňané v okolí tamních vládních budov objeví, nervozita v Kodani, Bruselu i ve Washingtonu vzroste.
Kvanefjeld – ještě bude legrace
Potenciálně jedno z nejvýznamnějších světových nalezišť vzácných zemin obsahující prvky neodymium, praseodymium, terbium a dysprosium v Kvanefjeldu na jihozápadě Grónska se stalo předmětem arbitrážního sporu mezi nositelem explorační a těžařské licence, firmou Greenland Minerals a grónskou i dánskou vládou. Ač je po splnění všech náležitostí podle grónského horního zákona právo těžby automatické, nepatrná příměs uranu může těžbu zhatit. Ta byla oficiálně důvodem pro přijetí separátního uranového zákona, který obsahuje „politické rozhodnutí“ o zákazu těžby rud s obsahem uranu v Grónsku, a de facto vážnou překážku realizace projektu Kvanefjeld.
Teď drobný detail: Green Metals má jediného vlastníka, australskou společnost Energy Transition Minerals, která je obchodovaná na australské burze ASX. Mezi řediteli mateřské i dceřiné společnosti je i jistý Siao-lej Kuo (Xiaolei Guo), který je zároveň podle korporátních výpisů tajemníkem představenstva čínské společnosti Shenghe Resources Holding, jež je rovněž zaměřena na těžbu a zpracování vzácných zemin. Společnost obchodovaná na šanghajské burze a hádejte, koho uvádí jako největšího akcionáře?
Čínskou vládu s 14,6 procenta.
A vy se divíte, že se Donald Trump o Grónsko už znovu tak zajímá, aniž do křesla v Oválné pracovně dosednul, a že tam vlastním letadlem posílá Donalda juniora?
P.S. Má pravdu ten, kdo na sociální síti X postoval bonmot, že scénář k dalšímu pokračování seriálu Borgen se bude psát sám.
Poznámka pod čarou – k historii Grónska. Aneb dvě vraždy a jeden marketingový tah
Zatímco za objevením Ameriky stála touha vyhnout se iritujícím maržím arabských obchodníků, kteří drželi monopol na dovoz zboží z Orientu, za objevením a kolonizací Grónska v stály dvě vraždy a jedna velká lež.
Obojího se dopustil v 10. století jistý vikingský pruďas, přezdívaný Erik Rudý, narozený v Norsku a vyhnaný za dvě vraždy na tři roky z Islandu, kam se pro změnu dostal za vraždu jeho otec. V Grónsku Erik hledal místa co nejpříhodnější k životu a po vypršení trestu a návratu na Island se předvedl jako geniální marketér, neboť přesvědčil stovky dalších, aby se s ním vydali do „zelené země“, „Grønland“. Žádná bukolická krajina je tady nečekala, ale jejich potomci přežili dalších skoro čtyři sta let, než to někdy na počátku „malé doby ledové“ vzdali.
Nároky na ostrov mělo nejdříve Norsko, pak Norsko-Dánská unie a od roku 1814 Dánsko, jehož autonomní součástí s vlastní vládou i parlamentem je dodnes. Grónsko je se svou rozlohou zhruba 2,2 milionu kilometrů čtverečních největším ostrovem na světě, ale s počtem obyvatel 56 tisíc s bídou překonavá Jihlavu. Kolem osmdesáti procent území je pokryto ledem, který postupně odtává. Hlavní město, patnáctitisícový Nuuk je na stejné zeměpisné šířce jako islandský Reykjavík, kvůli nepřítomnosti Golfského proudu má však chladnější podnebí. Bizarně nazvaný Ostrov kávového klubu je nejseverněji ležící pevninou v Severním ledovém oceánu.