Knihy, filmy a články. Desatero inspirace pro sváteční čas
Následující blok přináší desítku inspirujících knih, článků a filmů, které vybrali autoři a editoři newsletteru 11am. Věříme, že našim čtenářům výběr přinese užitečné podněty k přemýšlení ve svátečním čase.
Znamená více informací méně moudrosti?
Nexus: A Brief History of Information Networks from the Stone Age to AI.
Yuval Noah Harari (Random House, 2024)
Dana Hájková
Žijeme v éře hojnosti informací, nebo ještě lépe: nadmíry informací. Žijeme v době, kdy jsou odpovědi na dosah ruky a umělá inteligence dokáže psát, radit, a dokonce i rozhodovat. Přesto, jak připomíná izraelský historik Yuval Noah Harari ve své poslední knize Nexus, více informací neznamená automaticky více moudrosti. Abychom byli moudří, nestačí informace jen přijímat, je třeba je kriticky zpracovávat, zpochybňovat jejich účel a rozpoznávat, jaké příběhy si o nich vyprávíme a jaké nové z nich vznikají.
Harari zdůrazňuje, že příběhy jsou jedním z nejmocnějších nástrojů lidstva – dokážou sjednocovat, inspirovat i ničit. Jsou to právě příběhy, které stály u zrodu náboženství, zákonů, národů či měn a umožnily lidem v obrovském měřítku spolupracovat. Ale jak se nám autor snažil sdělit už v předchozích knihách, tyto příběhy zdaleka nemusí být přesné. Často jsou zjednodušené, neúplné nebo záměrně ignorují nepohodlné pravdy. V knize Nexus přenáší Harari tuto myšlenku do éry umělé inteligence, která příběhy nejen šíří, ale dokáže je utvářet, zkreslovat a manipulovat jimi.
Dnes jsou příběhy vytvářeny algoritmy umělé inteligence a informačními sítěmi. Technologie nás propojují v práci i osobním životě, ale také vše zrychlují, zaměřují pozornost na senzace, šíří nenávist a dezinformace, prohlubují rozdíly a podporují povrchní myšlení. Žijeme v době, kdy bot dokáže lež zesílit rychlostí, na kterou pravda nedokáže reagovat. V době, kdy AI formuje naše vnímání reality způsobem, kterému zatím plně nerozumíme. Dosavadní vynálezy a technologie většinou dělaly jen to, co jim člověk zadal. I když se občas věci zvrhly, vždy šlo o následky lidského záměru. Umělá inteligence však tento vzorec mění, už nejen vykonává pokyny, ale dokáže si i sama stanovit cíl, navrhnout řešení a jeho realizaci zorganizovat. Harari tuto dynamiku přirovnává ke Goethovu čarodějovu učni: AI je jako kouzlo, které bylo sesláno, ale vymklo se kontrole. Co bylo původně vytvořeno jako nástroj, nyní samo ovládá pravidla hry a přetváří realitu.
Harari upozorňuje na sílu informací a informačních sítí, které vedou lidstvo cestou sebedestrukce, zejména když slouží mocenským zájmům a unikají konfrontaci s pravdou. Jenže pravda je sama o sobě komplikovaná. Umožňuje lidem růst a překonávat chyby, ale zároveň narušuje sdílená přesvědčení a může destabilizovat fungující řád. Co je pro jedny osvobozující odhalení, může být pro druhé zdrojem chaosu. V éře umělé inteligence a sociálních sítí se křehká rovnováha mezi pravdou a řádem nebezpečně vychyluje.
AI pravdu nejen hledá, ale také ji překrývá a přetváří. Nově vytvořené „pravdy“, které se díky technologiím a absenci korektivních mechanismů bez kontroly rozšiřují, jsou nástrojem moci, zatímco lidstvo ztrácí přístup k moudrosti, závislé na pravdivých informacích a schopnosti soustředit se.
Harariho kniha je obsáhlá a vyžaduje trpělivost. Varování před umělou inteligencí někdy působí přehnaně. Přesto klade relevantní a zásadní otázky: Proč lidstvo činí kroky, které ho ohrožují? Má ještě svůj „příběh” pod kontrolou? Jak zachovat lidskou moudrost ve světě, kde stroje vytvářejí naše příběhy a rozhodují o naší realitě?
Umělá inteligence podruhé
Život v době robotů. Jak udržet vládu nad AI a zachovat svět pro lidi
Dalibor Vavruška (Grada, 2024)
Jana Tamas
Dalibor Vavruška, který v předchozích desetiletích z pozice akciového analytika zkoumal telekomunikační odvětví, se nyní zabývá jedním z nejdůležitějších dilemat současnosti – jak využít potenciál umělé inteligence (AI), a přitom zajistit, že člověk zůstane člověkem.
Vavruškův pohled na AI je sice inspirovaný východisky myslitelů jako Harari nebo Ian McGilchrist, ale zároveň přináší na toto téma neotřelé a originální pohledy. Podle něj sice umělá inteligence mnoho věcí zvládá lépe než člověk, i přesto ale tato technologie nemůže být všespásná. Její nebezpečí tkví právě v tom, že si časem začne žádat naši neomezenou důvěru. Pro společnost a její organizace nakonec může být příliš svůdná svou zdánlivou „objektivní racionalitou“. Potíž ale je v tom, že lidská společenství, instituce a státy jsou postaveny na principech identity, kultury a víry a na lidských citech a intuici. A nahradit je stroji by bylo nebezpečné.
Autoři knihy (Vavruška na textu spolupracoval s editorem 11am Markem Milerem) zvolili pro některé pasáže formu snivého dialogu mezi starým filosofem Dalileem a mladým mužem Tomášem. Tomáš v knize prochází různými fázemi života, od narození a dospívání až po setkání s osudovou ženou a útěk od přetechnizované společnosti. Konverzace mezi oběma tak vytváří prostor pro srozumitelné vysvětlování řady společenských jevů, které se v budoucnosti s AI nejspíš budou střetávat – slouží například k ilustraci podstaty fungování lidského myšlení, intuice a lásky, tak diametrálně odlišných od racionality strojů.
Kniha také srozumitelným způsobem vykládá i podstatu současných kulturních válek – střetů mezi liberálním a konzervativním pohledem na svět a jejich vztah k technologiím. Jindy zase odbíhá ke kvantovým jevům nebo k úvahám o tom, co je pravda a zda je svět vůbec poznatelný. Ve zvláštní kapitole pak nabízí i trochu odlišnou vizi umělé inteligence, kterou nazývá AI pro lidi. „Mozek, včetně rozumu, emocí, ideálů i intuice, zůstane nenahraditelnou autoritou chránící naše evoluční zájmy. Jedině tak může náš život zůstat opravdovým příběhem pokusů a omylů, výher i ztrát,“ zaznívá v knize.
Takto celostní přístup k problematice u většiny literatury o AI chybí – proto by si měl čtenář na myšlenky v knize udělat názor sám. A je tu ještě jeden důvod, proč stojí za to kritickým názorům Vavrušky na budoucnost technologií věnovat pozornost: když totiž autor v minulosti působil v londýnské City jako analytik a investiční stratég, předpověděl několik zásadních trendů a technologických zvratů. Byl také jedním z průkopníků myšlenky oddělení telekomunikační infrastruktury, kterou mezi prvními na světě úspěšně realizoval operátor O2 v České republice.
Poklad na skládce
Half a billion in bitcoin, lost in the dump (The New Yorker, 2021)
Marek Miler
Tento měsíc překonala cena bitcoinu, nejrozšířenější kryptoměny na světě, poprvé hranici 100 tisíc dolarů. Na čas byla i trochu výš – jeden bitcoin už stál téměř 107 tisíc (2,5 milionu korun). Člověku to nedá nevzpomenout si na IT specialistu Jamese Howellse z Newportu ve Walesu, kterému se v těchto dnech nejspíš opět špatně spí.
V létě roku 2013 bylo programátorovi Howellsovi 28 let, když při úklidu v pracovně omylem vyhodil do koše starý hard disk. Jeho žena pak následující ráno odpadky vynesla do popelnice. Od té doby prochází Howells anabází, která by vydala na tragikomický film (už se ale stala námětem řady článků). Hard disk totiž obsahoval elektronickou peněženku s bitcoiny z dob, kdy byla kryptoměna teprve v začátcích a Howells po večerech experimentoval s její těžbou. Nyní se už 11 let snaží zařízení najít a dostat se tak k bitcoinům, ze kterých se mezitím stalo pohádkové bohatství.
Z příběhu plného zvratů se postupem let stala obsese. Howells městskou skládku v Newportu detailně zmapoval a podle harmonogramu zavážení dokonce přibližně identifikoval místo, kde hledat. Od specializované firmy (která například zachraňovala hard disk shořelého raketoplánu Columbia) získal posudek, že data mohou být i po letech mezi odpadky stále čitelná. A vymyslel i plán, jak s pomocí pásového dopravníku a skeneru s umělou inteligencí prosít několik tisíc tun odpadků a hard disk najít. Najal do týmu bývalého ředitele skládky, jednal s odborníky na vykopávky i s investory, kteří byli ochotni za tučný podíl na případném zisku odkrývání skládky financovat. Jenže to vše narazilo na jeden podstatný problém: Howellsovu plánu nejsou nakloněni úředníci a newportští radní.
Už deset let nešťastnému programátorovi město zamítá jednu žádost za druhou s tím, že pro takovou „těžbu“ nemá ekologické povolení. Projekt by měl podle představitelů města negativní dopad na životní prostředí a Howells tak jen „zabírá úředníkům cenný čas“. Ničemu nepomáhá ani to, že v případě nálezu ztracených dat má Newport příslib, že získá čtvrtinu ze zachráněných digitálních peněz pro městskou pokladnu. V librách, samozřejmě.
Čas běží a hodnota ztracených bitcoinů roste. Na začátku dekády to bylo 200 milionů dolarů. Když příběh detailně popisoval časopis New Yorker v prosinci 2021, měl článek titulek: „Půl miliardy dolarů v bitcoinech ztracených na skládce“. Už tehdy to byla částka rovnající se hodnotě majetku britské královny. Letos by Howells byl ještě bohatší. Počítejme: na disku je klíč k osmi tisícům digitálních mincí, krát 105 tisíc dolarů…
Film, který diváka nešetří
Až na věky (Norsko, 2024, režie: Lilja Ingolfsdottir)
Markéta Fišerová
Komorní celovečerní debut islandské filmařky žijící v Norsku způsobil poprask mezi diváky i porotci už v létě na karlovarském filmovém festivalu. Do českých kin jej pak na podzim uvedl Aerofilms. Při jeho sledování vám poběží hlavou spousta myšlenek a možná se přihodí i něco, čeho se nám příliš nedostává – sebereflexe.
Film zobrazuje lidské drama, o něž není v dnešní době nouze, v rámci manželství a rodiny – nejmenší buňky, z níž se skládá společnost a jejímž prožíváním jsou pak ovlivněny také společenské trendy a normy. Zdaleka nejde jen o příběh krize jednoho manželství, ale nepřímo i o hlubší výpověď o době, ve které žijeme. O době, kterou svými činy společně formujeme a která následně ovlivňuje to, jak se stavíme ke svým životům.
Děj se odehrává očima hlavní hrdinky Marie sedm let poté, co si jako rozvádějící se dvojnásobná matka aktivně vyhlédne druhého manžela Sigmunda a pořídí si s ním další dvě děti. Marie se ocitá v situaci, kdy se jí – v rozporu se společenskými i osobními očekáváními – nedaří skloubit rodinný a pracovní život. Připadá si přetížená, nedoceněná a osamocená, protože Sigmund jezdí na dlouhé pracovní cesty mimo domov. Narůstá v ní nespokojenost, frustrace a vztek, a to vše si bez okolků vylévá na svém muži i dětech.
Po jedné z hádek se hrdinka v afektu sebere a od Sigmunda a dětí se na čas odstěhuje v domnění, že ji bude partner prosit o odpuštění a návrat. Sigmund sice souhlasí s párovou terapií, ale po prvním sezení přichází pro Marii studená sprcha, když jí manžel sdělí, že už ve vztahu nechce pokračovat. Přichází pak uvědomění, že věci nemusí být zdaleka tak, jak je vidí a cítí ona. Ocitá se ztracená v sobě sama a musí – i když je to bolestné – nahlédnout do svého nitra. Přiznat si nepříjemnou pravdu, že za mnohé, co bylo špatně, nese odpovědnost ona sama. Pro Marii tak nastává čas hledání, z čeho její chyby pramenily.
Je to nakonec na první pohled banální, ale důležité poznání: naše vlastní vnímání reality se většinou liší od toho, jak tutéž událost vnímají, cítí a prožívají ti druzí. Hrdinka se také musí vypořádat se svým pocitem, že má jakýsi nárok na štěstí, za které jsou odpovědní ostatní lidé.
Jak příznačné pro dobu, ve které se vztahy rozpadají jako na běžícím pásu často právě proto, že ani jeden z partnerů není schopen nebo ochoten vidět situaci očima toho druhého, upozadit své nároky a pracovat sám na sobě. Když tento princip převládne, lidé houfně hledají snadná řešení i v jiných oblastech života a snáze podlehnou vábení těch, kteří jim je nabídnou bez ohledu na to, jakou cenu za to jednou zaplatí.
Marie v závěru snímku pochopí, že tvůrcem svého života je především ona sama. Návrat k této základní myšlence spolu s otázkou, jak být prospěšný nejen sobě, ale i ostatním, by byl žádoucí pro nás všechny. Dokud se Evropa k této filozofii, jež ji v uplynulých staletích přivedla na civilizační vrchol, nevrátí, těžko se dostane z politické i ekonomické krize, kterou právě prochází. Otázkou je, jak toho dosáhnout. Snad toto prozření přijde, aniž bychom si museli sáhnout na dno podobně jako Marie.
Opioidy a popcorn u Netflixu
Zabiják bolesti (Painkiller) režie Peter Berg, Netflix
Marianna Stehnová
Polodokumentární šestidílná série rozkrývá pozadí současné opioidové krize ve Spojených státech. Na osudu různých aktérů – pacientů a jejich blízkých, lékařů i korporátních šéfů a zaměstnanců korporace Purdue Pharma ukazuje, jak nekalé marketingové praktiky a honba za zvyšováním prodejů způsobily rozsáhlou krizi závislosti na lécích. Příběh se točí kolem Purdue Pharma, jež přišla před lety na trh s průlomový narkotickým lékem proti bolesti OxyContin. Právě ten byl v USA jedním ze spouštěčů takzvané opioidové krize, jež stála od roku 1999 životy až půl milionu lidí. Proti farmaceutické firmě, vlastněné rodinou Sacklerových, je dnes vedeno přes tisíc žalob a rodinám obětí závislostí bylo přiznáno odškodnění ve výši miliard dolarů
Série, která je v současné době k vidění na Netflixu, šokujícím způsobem rozkrývá, kde selhali lékaři, kde regulace a kam až jsou farmaceutická firma a její obchodníci ochotni zajít kvůli zisku a provizím. A to na úkor samotných pacientů trpících dlouhodobými bolestmi.
A i když jde o minisérii, která svým rozsahem nemůže zachytit celý kontext krize nadužívání opioidů, jde určitě o podstatný vhled do příběhu, jenž nepřestává rezonovat nejen v americké společnosti.
Klasik rakouské ekonomické školy poprvé česky
Teorie peněz a úvěru, Ludwig von Mises (The Theory of Money and Credit, 1912, česky Grada, Institut liberálních studií, 2024)
Štěpán Drábek
Při příležitosti 100. výročí od druhého, rozšířeného vydání Teorie peněz a úvěru, největšího ryze ekonomického díla významného liberálního myslitele Ludwiga von Misese, vychází v češtině tato monumentální práce vůbec poprvé. Jedná se o stěžejní dílo takzvané rakouské ekonomické školy, které se stalo naprosto určující pro její vývoj nejen v oblasti monetární teorie.
Jak píše v předmluvě knihy britský ekonom Lionel Robbins, „ze všech oblastí ekonomie má patrně nejdelší historii a nejrozsáhlejší literaturu právě ta část, která se týká peněz a úvěru.“ Mises, jemuž jsou široký záběr a multidisciplinární pojetí jednotlivých společenských jevů skutečně vlastní, se však v této knize zdaleka neomezuje toliko na zkoumání ekonomické podstaty peněz. Dílo má přesah do sfér mimo ekonomii a zabývá se například tématy jako lidská svoboda či síly formující fungující kapitalistickou společnost.
Mises ve své knize systematicky a podrobně rozvíjí teorii peněz vycházející z děl vídeňských ekonomů Carla Mengera a Eugena von Böhm-Bawerka. Brilantně dokazuje, že hodnota peněz – stejně jako jakéhokoliv jiného statku – je odvozena od nespočtu subjektivních hodnocení jedinců na trhu. Jde o zajímavé vysvětlení toho, jak mohlo na trhu dojít ke spontánnímu zrodu peněz (tzv. regresní teorém).
Mises předběhl svoji dobu nejen propracovanou Teorií peněz, ale většinou svých dalších ekonomických či filozofických děl. Ostatně problematika inflace, špatně prováděné měnové politiky nebo zneužití centralizované státní moci (nejen) v oblasti tvorby peněz jsou i dnes nanejvýš aktuální. V publikaci čtenář také najde náčrt takzvané rakouské teorie hospodářského cyklu, kterou poté mnohem zevrubněji a vědecky rigorózněji rozpracoval Misesův žák Friedrich August von Hayek. Tato teorie, zjednodušeně řečeno, tvrdí, že cyklický vývoj hospodářství má svůj původ v nesprávném chování centrální banky. Ta svým arbitrárním stanovováním úrokové míry v ekonomice vysílá chybný signál, který způsobuje nerovnováhy mezi investicemi a spotřebou.
Celé Misesovo dílo se vyznačuje hlubokou historickou analýzou i výjimečně logickou precizností. A jako by nestárlo. Přináší nadčasové odpovědi na stále zásadní otázky týkající se podstaty a původu peněz, procesu jejich vzniku a důsledků zneužití jejich tvorby pro krátkozraké a svévolné záměry vladařů. Český překlad cení nejen zkušení ekonomové či studenti společenských věd, ale své čtenáře si najde i mezi laickou veřejností.
Jak peníze změnily lidstvo
Peníze v dějinách lidstva: Příběh a tajemství nejmocnějšího vynálezu, David McWilliams. (Money: Story of Humanity, Simon & Schuster, 2024)
Lenka Zlámalová
Ekonomie je vzrušující příběh o lidském chování a psychologii. A irský ekonom, spisovatel, novinář, divadelník a úspěšný podcaster David McWilliams umí ekonomicko-společenské sondy vyprávět strhujícím stylem jako málokdo.
Hluboký vhled stojí na kariéře ekonoma s diplomy z prestižní Trinity College v Dublinu a College of Europe v Bruselu. Začínal v 90. letech v Irské centrální bance, kde analyzoval dopady průlomových událostí v dějinách Evropy – sjednocení Německa, Maastrichstskou smlouvou, černou středu, kdy George Soros položil britskou libru a vyřadil ji z Evropského měnového systému (ERM). V roli hlavního ekonoma UBS či hlavního analytika rozvíjejících se trhů v Banque National de Paris (BNP) popisoval prudký vzestup Irska. Právě on zpopularizoval označení Irska coby keltského tygra, čímž odkazoval na asijské tygry – prudce rostoucí ekonomiky jihovýchodní Asie. V roli analytika se už projevila jeho schopnost vidět nové trendy a mimořádný literární talent, u ekonomů velmi vzácný.
Ve své starší knize Pope’s Children (Papežovy děti) McWilliams popsal podhoubí, které vedlo ke krachu irského realitního trhu v roce 2010, kdy se země dostala na pokraj bankrotu a musela ji zachraňovat Evropská unie. Dobře zachytil generaci, která jako první v kdysi chudém Irsku vyrostla v přesvědčení, že na všechno se dá půjčit: „A na tohle všechno nám půjčili Udo a Gisela, němečtí spořiví důchodci…“
Nová kniha Peníze v dějinách lidstva je fascinujícím příběhem o tom, jakou roli hrály a hrají peníze v proměnách společnosti. „Výjimečná historie světa“, zní titulek recenze, kterou už v září krátce před vydáním napsal deník Financial Times. Taková kombinace ekonomického a literárního talentu, jakou nabízí David McWilliams, je i na obrovském anglosaském trhu vzácná. Minimálně se vyrovná (ale spíš překonává) knihu Ascent of Money (Vzestup peněz) slavného britského ekonomického historika Nialla Fergusona.
Davida McWilliamse se též vyplatí sledovat i na sociálních sítích, v podcastech nebo na Patreonu.
https://www.patreon.com/davidmcwilliams
https://www.davidmcwilliams.ie
Skutečné motivy Petera Thiela
The Contrarian: Peter Thiel and Silicon Valley's Pursuit of Power, Max Chafkin (Bloomsbury, 2021)
Jakub Mašek
Biografie miliardářského investora, podnikatele a vlivového hráče Petera Thiela z pera novináře Bloomberg Businessweek Maxe Chafkina popisuje životní příběh člověka pohybujícího se na pomezí světa technologií, byznysu a vysoké politiky. A také zachycuje jeho machiavelistické pohnutky a posedlost mocí, na příkladech, které skoro připomínají záporáka z bondovky.
Kniha je dnes o to zajímavější, že do Bílého domu v lednu opět nastoupí Donald Trump, kterého Thiel podporoval už při první kandidatuře. A v nové Trumpově administrativě také bude mít tento podnikatel řadu spojenců, včetně nastupujícího viceprezidenta J. D. Vance, šéfa ministerstva efektivity Elona Muska nebo nového „AI a krypto cara“ Davida Sackse.
Autor popisuje Thielovy začátky jako mladého intelektuála na Stanfordské univerzitě, který exceloval jako šachista. Po příchodu na fakultu Thiel odmítl liberální a politicky korektní prostředí univerzity, což ho vedlo k založení konzervativního časopisu Stanford review a posléze i k napsání knihy Diversity Myth: Multiculturalism and Political Intolerance on Campus. To dobře ilustruje Thielovo libertariánské smýšlení.
Po absolvování právnické fakulty se Thiel vydal na dráhu firemního právníka. Brzy ale potkal programátora Maxe Levchina, který měl nápad na software, jenž by umožnil osobním počítačům komunikovat s bankovními systémy. Na tomto nápadu oba postavili společnost PayPal, která zpracovávala platební transakce a využívali ji zejména uživatelé eBay. (U PayPal pak na čas skončil i Elon Musk.)
Zakladatelé a první zaměstnanci společnosti se stali tím, co média později označili jako „PayPal mafie“. Tato skupina v dalších letech vybudovala několik úspěšných technologických firem – Teslu, SpaceX, LinkedIn, Palantir, Yelp nebo Yammer.
Kniha se proto také věnuje Thielově dráze coby technologického investora, který zafinancoval počátky společností jako Facebook, Airbnb či zmíněných firem SpaceX a Palantir. Autor popisuje i Thielovy vztahy s dalšími ikonami Silicon Valley – s Markem Zuckerbergem nebo Ericem Schmidtem.
Thiel je také zákulisním hráčem v americké politice. Po prvním zvolení Trumpa byl součástí přechodového týmu a doporučoval nominanty na pozice ve vládních agenturách a administrativě. Motivace byly podle autora zřejmé – Americká federální vláda je největší zákazníkem Thielovy společnosti Palantir, která vyvíjí software pro správu, analýzu a zabezpečení dat.
Podle Chafkina prosazoval Thiel v zákulisí „republikánský zásah“ proti technologickým společnostem, zejména proti Googlu, jehož velikost představovala hrozbu pro téměř každou firmu v Thielově portfoliu. Také mírnil Facebook v tom, aby šířil dezinformace proti Trumpovi.
Mnohé technologické a politické bitvy, které Thiel vedl, stále probíhají. Autor často sklouzává k negativnímu vnímání Thiela a přisuzuje mu ty nejhorší machiavelistické pohnutky motivované pouze bohatstvím a vlivem. V jeho podání je Thiel sice geniální, ale také pomstychtivý. Chafkin to ilustruje na příběhu tajného financování žaloby herce a wrestlera Hulka Hogana proti blogovému impériu Gawker, který Thiela ve svých článcích urážel. Boj s Thielem nakonec Gawker prohrál – stránky i jejich majitel skončili v bankrotu.
Po skončení prvního Trumpova prezidentského období se Thiel stáhl z mediální scény a v letošní kampani aktivně nevystupoval. Vliv na klíčové posty bude ale mít i nadále. Do pozic v Trumpově nové administrativě bylo totiž nominováno mnoho Thielovi blízkých postav – například nastupující viceprezident J. D. Vance, který byl po studiích na Yale partnerem v Thielově venture kapitálovém fondu Mithril Capital. Vanceovi Thiel také v roce 2022 daroval 15 milionů dolarů na senátorskou kandidaturu ve státě Ohio. Mimo Muska s Vance sem patří i Vivek Ramaswamy, do jehož anti-woke fondu Strive Asset Management vložil Thiel peníze.
Nový „AI a krypto car“ David Sacks je zase Thielovým spolužákem ze Standfordu a z redakce Standford review. Sacks s Thielem napsal knihu Diversity myth a byl jedním z prvních zaměstnanců PayPalu.
Risk je (někdy) zisk
On the Edge. The Art of Risking Everything, Nate Silver (2024)
Lenka Zlámalová
„Donald Trump vyhraje volby. Lidé podceňují jeho podporu, stejně jako ji podceňovali v roce 2016,“ citoval známého amerického prognostika volebních výsledků, analytika baseballu a pokerového hráče Natea Silvera britský deník Daily Telegraph 23. října. To bylo necelé dva týdny před volbami, kdy byly průzkumy velmi nejisté. Nate Silver se ale svým modelem trefil.
Patří do vzácné skupiny komplexních osobností s širokým spektrem talentů a zájmů, díky nimž je schopný vidět a popisovat svět jako málokdo jiný. Poprvé výrazněji upoutal pozornost v roce 2008, kdy s pomocí svých modelů dokázal předpovědět volební výsledky ve 49 z 50 amerických států. Následující rok ho časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí světa.
Jeho nová kniha On the Edge: Art of Risking Everything (Na hraně: Umění riskovat všechno) se díky těmto schopnostem stala okamžitě bestsellerem New York Times. Detailně v ní popisuje „řeku“ – komunitu lidí s velmi podobným mentálním nastavením, schopností riskovat všechno, která jim dává možnost utvářet moderní společnost a dominovat jí.
Tito profesionální „riskéři“ – hráči pokeru, manažeři hedgeových fondů, majitelé firem s největší tržní kapitalizací na světě – dávají ostatním lekci, jak se pohybovat ve velmi nejistém a rychle se měnícím světě. Silver detailně rozebírá příběhy a styl riskování třeba u postav jako Peter Thiel, Sam Altman, Sam Bankman-Fried, Doyle Brunson a další. Ukazuje například, jak jejich finanční sázky posouvají vývoj umělé inteligence a technologií.
Když nyní velcí hráči z Big Tech v čele s Muskem a Thielem budou mít obrovský vliv na Trumpovo řízení největší ekonomiky světa, je Silverova kniha fascinujícím vzhledem, kam může globální ekonomika a politika směřovat.
Nate Silver pravidelně publikuje na Substacku Silver Bulletin a je zajímavé sledovat jeho komentáře k aktuálním událostem i na sociálních sítích, kde je velmi aktivní.
https://x.com/natesilver538?lang=cs
Jak jsme se dostali až sem
Svoboda, paměti 1945–2021. Angela Merkelová (Práh, 2024)
Lenka Zlámalová
Politička, která posunula Německo, do stavu, v němž se dnes bezútěšně a bez víry v budoucnost plácá, vydala paměti. Angela Merkelová opustila post kancléřky v roce 2021, stáhla se do soukromí a na veřejnosti nevystupovala. Nyní předkládá svůj pohled na svět, Německo a dobu, v níž bývala nejmocnější ženou světa.
Kniha s názvem Svoboda vychází ve třiceti jazycích včetně češtiny. Připomeňme, že za éry Merkelové udělali Němci klíčová rozhodnutí, která tvrdě ovlivňují a budou ovlivňovat nejen největší ekonomiku kontinentu, ale celou Evropu. Do historie se zapsala svojí sázkou na Energiewende – na energetiku postavenou na obnovitelných zdrojích. Tyto zdroje měly být v čase, kdy nesvítí a nefouká, jištěné levným ruským plynem, proudícím do Německa podmořskými plynovody Nord Stream a obcházející tak území Ukrajiny a východní Evropy. Pěstovala i díky tomu velmi speciální vztahy s Vladimirem Putinem. Německou exportní ekonomiku nasměrovaly její vlády na obrovský čínský trh. Po havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima Merkelová rozhodla o urychlení odchodu od jádra. Právě ona svým symbolickým výrokem „Zvládneme to“ otevřela v létě roku 2015 hranice stovkám tisíc přistěhovalců z muslimských zemí.
Co bylo po jejím konci v úřadě, je až chronicky známé. Vladimir Putin napadl Ukrajinu, přišla energetická krize. V Německu se dramaticky zvýšila kriminalita a čím dál větší část voličů dává hlas radikálním stranám. Němečtí sousedé si stěžují, že právě nestabilní německá energetika jim zvedá ceny elektřiny i plynu.
Kdo by čekal v pamětech kritickou reflexi toho všeho, bude zklamán. „Ničeho nelituji,“ píše kancléřka a opakuje to i v rozhovorech, které při vydání poskytla. Náhled do myšlení ženy, která přivedla Evropu k současnému úpadku, je skoro povinnou četbou pro každého, kdo chce pochopit, proč jsme se dostali až sem.