Dohoda EU a Mercosuru má nejistou budoucnost. Naráží na odpor Francie a Polska
Obchodní dohoda mezi Evropskou unií a blokem jihoamerických zemí Mercosur je po více než dvou dekádách vyjednávání na světě. Evropská komise, vedená Ursulou von der Leyenovou, bude ale muset v nadcházejícím roce přesvědčit skeptické unijní země jako Francii nebo Polsko, že je pakt výhodný. A že má smysl podpořit obchodní spolupráci v době, kdy jiné země své trhy čím dál víc chrání.
Pakt mezi Evropskou unií a Mercosurem – celní unií tvořenou Brazílií, Argentinou, Uruguayí, Paraguayí a Bolívií – dohodli minulý týden zástupci obou stran na summitu v Uruguayi. Má spojit trhy se 780 miliony lidí. Šlo by tak o největší obchodní dohodu, která kdy v historii vznikla. Unie si od ní slibuje přístup na nové trhy v době, kdy nově zvolený americký prezident Donald Trump hrozí cly a kdy sílí obchodní konkurence ze strany Číny.
Prezidentka komise von der Leyenová po uzavření vyjednávání řekla, že dohoda vytvoří „obrovské obchodní příležitosti“ a představuje „výhru pro Evropu“, protože zahrnuje mimo jiné i záruky na ochranu evropských zemědělců. Dojednaný rámec se ale nelíbí například francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi. Prohlásil, že podmínky jsou „nepřijatelné“.
Dohoda mezi komisí a Mercosurem zatím není právně závazná. Vyžaduje ještě ratifikaci, která zatím není vůbec jistá. Komise pro ni potřebuje získat podporu kvalifikované většiny členských států v Radě EU, to znamená 15 zemí, které představují alespoň 65 procent obyvatel Unie. Dohodu tedy mohou zablokovat třeba jen čtyři členské země s populací představující více než 35 procent unijních obyvatel. Pakt nakonec musí schválit ještě Evropský parlament.
Jedním z hlavních bodů dohody je postupné odstraňování vzájemných cel, uvalených na obchod s průmyslovými výrobky, se stroji, chemikáliemi, léčivy a textilem. Z toho mohou těžit zejména evropští výrobci automobilů. Také se postupně sníží cla na některé typicky evropské exporty – sýry, víno či lihoviny. Evropské firmy by také měly získat lepší přístup k důležitým komoditám, jako je nikl, měď, hliník a některé vzácné kovy. Evropa tyto materiály bude potřebovat kvůli zelené transformaci, a zatím je získává z Číny nebo z Ruska.
Evropská unie na oplátku postupně sníží cla například na zemědělské zboží dovážené ze zemí Mercosuru. Součástí dohody jsou také investice ve výši 1,8 miliardy eur v rámci programu Global Gateway, který má v nové komisi na starosti někdejší český ministr průmyslu Jozef Síkela. Tyto peníze mají latinskoamerickým ekonomikám pomoci s odklonem od fosilních paliv.
Kdo je pro a kdo je proti
Největšími podporovateli současné dohody jsou Německo a Španělsko. Několik evropských zemí, zejména Francie a Polsko, se však staví proti dohodnutému rámci. Obávají se, jak to ovlivní jejich zemědělce. Ti v posledním roce ukázali, že svými protesty dokážou na politiky efektivně tlačit a vynutit si změny. Už nyní protesty sílí v Bruselu a Paříži, protože tamní farmáři tvrdí, že příliv zemědělských produktů, například hovězího a kuřecího masa, pro ně bude představovat znevýhodnění a konkurenci. Ve Francii navíc prezident Macron musí řešit pád vlády. Nový kabinet si tak bude muset získat podporu širšího politického spektra a dělat ústupky.
Dohoda se dotýká také závazků spojených s Pařížskou dohodou o ochraně klimatu. Obsahuje konstatování, že boj s globálním oteplováním vyžaduje spolupráci všech zemí na snížení emisí skleníkových plynů, zároveň ale má jít o způsob, „který neohrozí produkci potravin“.
Tato část dohody podle pozorovatelů odráží priority právě Francie, která usilovala o to, aby byl boj se změnou klimatu ve smlouvě podchycen. A to zejména po hrozbách argentinského prezidenta Javiera Mileie, že by Argentina mohla od Pařížské dohody odstoupit. Výsledkem francouzského tlaku je nejspíš i klauzule, že pokud jedna strana zjistí, že druhá strana základní povinnosti plynoucí z Pařížské dohody neplní, může být platnost obchodní dohody částečně nebo zcela přerušena. Přerušení by ale předcházely konzultace a hledání řešení. Francie také tlačila na to, aby se latinskoamerické země zavázaly například k ukončení odlesňování.
Dohoda pravděpodobně vyvolá také protesty zemědělců v Polsku, kde se na jaře konají prezidentské volby. Polský premiér Donald Tusk už řekl, že jeho vláda bude proti a bude se snažit najít spojence, například Itálii, aby se vytvořila blokační minorita. Po lepších zárukách pro zemědělce volá také Itálie. Jak se ale nakonec k ratifikaci postaví, ještě není jasné.
Pokud by se kromě Francie, Polska a Rakouska k odpůrcům přidaly třeba Nizozemsko a Itálie, dohoda by padla pod stůl a bylo by velmi těžké ji znovu oživit. Nizozemsko dohodu zatím teprve studuje a pozici vůči ní si ještě bude vyjasňovat, prohlásil v televizi Bloomberg ministr financí Eelco Heinen.
České Ministerstvo průmyslu a obchodu ve společném vyjádření se Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou uvedlo, že dohoda je pro české firmy „obrovskou příležitostí“. Podle vyjádření pomůže zvýšit tuzemský vývoz a exportním firmám ušetří víc než dvě miliardy korun ročně na clech a miliardy na dalších výdajích. Agrární komora, někteří čeští poslanci a neziskové organizace zase dohodu kritizují, buď kvůli obavám z dopadů na tuzemské zemědělství, nebo z hlediska ochrany životního prostředí v Latinské Americe.
Evropská unie a Mercosur dosáhly už předběžné obchodní dohody v roce 2019, ale její podpis tehdy ztroskotal mimo jiné právě na evropském protekcionismu, a také na kritickém postoji Evropanů vůči environmentální politice bývalého brazilského prezidenta Jaira Bolsonara.
Co dalšího dohoda obsahuje
Jednou ze zásadních novinek dohody je, že Unie poskytne zemím Mercosuru takzvaný „vyrovnávací mechanismus“. Má umožnit kompenzaci, pokud jedna ze stran zjistí, že nějaké nové politické zásahy oslabily nebo zhoršily výhody této dohody. Země Mercosuru by tak mohly tento mechanismus využít například po zavedení připravovaných evropských pravidel proti odlesňování (ta zpřísní možnosti exportů do Evropy v případě zemědělských produktů pěstovaných na odlesněné půdě, například banánů) nebo v případě takzvaného Mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM, jde v zásadě o poplatek vypočítaný na základě emisí skleníkových plynů spojených s dovozem určitých produktů do EU). Obě tato evropská opatření vzbuzovala u členů Mercosuru obavy. Vyrovnávací mechanismus, který Evropa v obchodní dohodě poskytla vůbec poprvé, odborníci považují za vítězství vyjednavačů za Latinskou Ameriku.
Obchodní dohoda se dotýká také dovozních cel na automobily. Tato cla bude Mercosur postupně snižovat, a nakonec je odstraní. Tento proces je rozplánován až na 30 let dopředu. Nejrychleji by se celní sazby měly snižovat u elektromobilů a hybridů, změny cel u vozidel se spalovacími motory budou mnohem pomalejší.
Obchodní dohoda obsahuje v oblasti dovozů automobilů také záruky, které dávají jedné nebo druhé straně možnost pozastavení postupného snižování cel. Může jít ale o pozastavení jen po nezbytně nutnou dobu, nejdéle na tři roky a za určitých okolností na pět let. Zde se jedná o důležité vítězství pro Brazílii. Ta se snažila získat celní záruky hlavně ve světle toho, že Evropská unie, Spojené státy a Kanada uvalily cla na elektromobily z Číny. To vyvolalo obavy, že dojde k rozsáhlému narušení obchodu a část těchto exportů bude přesměrována do Jižní Ameriky.
Dohoda je důležitá také pro obchod se surovinami. Předpokládá, že cly nebudou zatíženy exporty některých kovů z Brazílie. Půjde hlavně o vývozy niklu, mědi, hliníku, surové oceli a některých vzácných kovů. Také Argentina nebude vůči Evropě uplatňovat vývozní cla na své suroviny. Výměnou tato země získá možnost uplatnit vývozní cla na některé zemědělské zboží. Region je známý svými bohatými zásobami nerostných surovin, Argentina je dokonce součástí takzvaného lithiového trojúhelníku, kam patří též Chile a Bolívie.