Stárnutí populace měli vyřešit cizinci. Jejich integrace ale selhává
Německo prochází nepříznivou demografickou změnou, která bude představovat čím dál větší zátěž pro tamní sociální systém a hospodářství. Odpovědí na klesající porodnost a stárnutí populace bylo v minulé dekádě otevření země přistěhovalcům. Jejich nezvládnutá integrace s dopady na bezpečnost v zemi udělala z migrace hlavní téma nedělních parlamentních voleb.
Největší ekonomika Evropské unie je dnes do velké míry zemí přistěhovalců, podobně jako Švédsko nebo Irsko. V roce 2023 byl již každý čtvrtý obyvatel Německa buď sám přistěhovalcem, nebo potomkem rodičů, kteří do země přišli odjinud. Tento stav je také důsledkem rozhodnutí bývalé kancléřky Angely Merkelové, která jen v roce 2015, kdy vrcholila evropská migrační krize, umožnila přijmout více než milion žadatelů o azyl pod proslulým heslem: "Wir schaffen das", tj. "To zvládneme".
Většinou šlo o uprchlíky z válčící Sýrie a dalších nestabilních regionů. Na jednu stranu to ukázalo humánní tvář Německa, které se i nadále potýká s pocitem viny za vyvolání 2. světové války. Zároveň se však velkou část žadatelů o azyl z jiných civilizačních, kulturních a náboženských okruhů nepodařilo integrovat. To vyústilo v jejich frustraci a nárůst počtu útoků, včetně hromadných, které zvyšují obavy německých obyvatel o bezpečí. Miliony přistěhovalců bez zaměstnání zatím nepomáhají doplnit chybějící pracovní síly, a naopak zatěžují sociální systém.
Veřejná debata o vnitřní bezpečnosti a smysluplnosti dosavadní migrační politiky se zintenzivnila právě v době německé volební kampaně, kdy došlo k řadě tragických událostí – například k nedávnému incidentu v Mnichově, při kterém afghánský žadatel o azyl najel do davu, či loňským vraždám v Mannheimu a Solingenu.
Tyto události se staly pro část politické scény pověstnou poslední kapkou a významně ovlivnily předvolební politickou scénu. Kritika dosavadního přístupu k migraci se stala nejen ústředním tématem kampaní krajně pravicové strany Alternative für Deutschland (AfD), ale chopila se jí i strana hlavního proudu a favorit voleb – Křesťanskodemokratická unie (CDU) pod vedením Friedricha Merze, jež vede v průzkumech volebních preferencí. Ve snaze sebrat vítr z plachet AfD přišel sám Merz s návrhem přísnějších pravidel migrační politiky.
Příliv cizinců je přitom pro německé hospodářství jedinou cestou, jak pokrýt současný a budoucí nedostatek pracovních sil a nahradit odchod silných poválečných ročníků, tzv. baby boomers, do důchodu. Počet úmrtí každoročně překračuje počet narozených již od znovusjednocení Německa v roce 1990 a bez přílivu lidí ze zahraničí by velikost populace již dlouho klesala. Je to způsobeno i propadem porodnosti, která se v roce 2023 dostala na průměr 1,38 dítěte na ženu a podle Eurostatu klesla nejníže od roku 2008.
Populační růst
Na konci loňského roku žilo v Německu téměř 83,6 milionu lidí. Podle Spolkového statistického úřadu (Destatis) vzrostl počet obyvatel za uplynulý rok o téměř 100 tisíc, a to právě díky imigraci. V roce 2023 se populace dokonce rozrostla o téměř 340 tisíc lidí, opět v důsledku příchodu lidí do země.
Trend potvrzuje i takzvané migrační saldo, tedy rozdíl mezi těmi, kteří do Německa přicestovali, a těmi, kteří odcestovali. To je setrvale kladné. Loni Destatis odhadl čistý příliv cizinců do Německa na úrovni 400 až 440 tisíc lidí. To je zhruba o třetinu méně než v roce 2023, což znamená, že se síla přistěhovalecké vlny zmírnila na úroveň let 2016 až 2019. Poklesl příliv lidí ze Sýrie, Afghánistánu, Turecka i zemí Evropské unie, což jsou současně země, odkud lidé do Německa přicházejí nejčastěji.
I tak ale z německého trhu práce každým rokem mizí stále více osob, než kolik na něj vstupuje. To vyžaduje, aby byla do práce zapojena čím dál větší část populace, včetně žen s dětmi nebo lidí v důchodovém věku. Loni tak mělo Německo nejvyšší počet zaměstnaných od sjednocení země.
Přesto to nestačí. Podle studie OECD bude rychlé stárnutí německé populace prohlubovat nedostatek pracovních sil a zvyšovat tlak na státní rozpočet. Populace v pracovním věku, tedy zásobárna pracovní síly, bude v roce 2030 zhruba o 8 procent menší, než byla v roce 2020. Podle amerického výzkumného centra Recruitonomics chybělo již v roce 2023 v Německu více než 700 tisíc kvalifikovaných pracovníků, přestože se do něj v roce 2022 přistěhovalo rekordních 1,45 milionu osob (zejména ukrajinských uprchlíků).
Současně setrvale rostou výdaje na penze a zdravotní systém, které mají podle odhadu OECD vzrůst na 23,3 procenta HDP v roce 2045 z necelých 20 procent loni. Německo proto podle OECD potřebuje zvýšit čistý příliv cizinců na přibližně 600 tisíc osob za rok a tuto pracovní sílu dobře integrovat, aby tím pokrylo potřeby trhu práce a dostatečně plnilo státní pokladnu.
Situaci komplikuje neduživost německého hospodářství, které se potácí v dlouhodobé stagnaci. Podle posledních dat loni hospodářský výkon klesl o 0,2 procenta a rok předtím o 0,3 procenta. I letos zůstane ekonomika slabá – spolková vláda očekává růst už jen o 0,3 procenta. Německá ekonomika ztrácí půdu pod nohama kvůli poklesu produktivity a průmyslové výroby, nedostatku inovací a startupů, narůstajícímu množství regulací i násobně dražším energiím ve srovnání s hlavními ekonomickými rivaly, Spojenými státy a Čínou.
Jednou z hlavních příčin stagnace je však také nedostatek vhodné pracovní síly, na který německé podniky narážejí. Polovina společností dotazovaných v průzkumu německé Obchodní a průmyslové komory má stále, i přes klesající poptávku po práci v důsledku ekonomického útlumu, potíže s najímáním zaměstnanců. Ve stavebnictví jsou to dokonce tři pětiny.
Podle údajů citovaných agenturou Reuters je v celé ekonomice volných 1,5 milionu pracovních míst, a to přesto, že nezaměstnanost roste. Mnoho podniků nemůže sehnat zaměstnance, protože hledají jinou kvalifikaci, než jakou mají lidé bez práce. Nedostatek kvalifikovaných lidí je podle analýzy institutu Ifo patrný téměř ve všech odvětvích a regionech. Dolů však nejvíce stahuje inovace, vzdělávání a zdravotnictví.
Tento problém však přistěhovalci zatím nedokážou účinně odstraňovat kvůli tomu, že má jejich integrace řadu úskalí – cizinci se potýkají s neznalostí jazyka, narážejí na neuznané kvalifikace a další byrokracii. Studie OECD, která se tématu věnovala, přitom ukázala, že se Německu daří nemalou část nově příchozích postupně do pracovního trhu zapojovat. Podle tohoto zdroje dosáhla v roce 2022 míra zaměstnanosti přistěhovalců 70 procent, což je výrazně více než ve většině ostatních zemí EU. Také děti narozené v Německu přistěhovaleckým rodičům mají ve škole lepší výsledky než jinde v Evropě.
Problémem jsou však přistěhovalci s velmi nízkým vzděláním, kterých přichází čím dál více a nyní tvoří více než šestinu přistěhovalců. Zaměstnána je z nich jen polovina a pouhá čtvrtina dosáhne alespoň po pěti letech pobytu v zemi pokročilé úrovně němčiny.
Špatné pocity
Přistěhovalci obecně pracují na nižších pozicích a pobírají nižší mzdy, než by odpovídalo jejich dovednostem. To zase dokládá studie Cornellovy univerzity, která zkoumala data z let 1984 až 2018. Jiná studie od výzkumné organizace CESifo zase shledala, že byť se zaměstnanost přistěhovalců časem lepší, mzdové nůžky mezi nimi a původními obyvateli se naopak rozšiřují.
I tak je podle OECD podíl přistěhovalců, kteří v Německu žijí v relativní chudobě, menší než ve většině ostatních významných cílových zemí. Problémem je diskriminace. Procento přistěhovalců ze zemí mimo EU, kteří se cítí být diskriminováni, se v posledních letech zvýšilo. Nyní se tak cítí každý pátý, což je pravděpodobně i zdrojem frustrace části z nich, kteří se odhodlají vyřizovat si účty s většinovou společností útoky.
Špatné pocity však jsou i na druhé straně. Pocit nespravedlivé soutěže o zdroje – pracovní místa, bydlení a sociální dávky – totiž posiluje odpor nejen mezi rodilými Němci, ale také v rámci starších skupin migrantů. I tyto komunity, například turečtí a italští přistěhovalci z 50. a 60. let, se stále více cítí ekonomicky marginalizovány a domnívají se, že nově příchozí mají přednostní přístup k sociálním dávkám a pracovním pozicím.
Nedávný článek v deníku The Financial Times o situaci v bádensko-württemberském městě Pforzheimu je tak trochu obrázkem o celém Německu. Ve městě, které bylo dlouho baštou německých středopravicových křesťanských demokratů (CDU), loni ve volbách do Evropského parlamentu nečekaně získala krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) 23 procent a zároveň se v místním hlasování stala největší stranou v městské radě.