Marine Le Penová a levice svrhly francouzskou vládu
Francouzské Národní shromáždění v noci na čtvrtek vyjádřilo nedůvěru vládě. Proti menšinovému kabinetu konzervativního republikána Michela Barniera se včera spojila Marine Le Penová s levicí. Nedůvěru kabinetu vyslovilo 331 z 574 přítomných poslanců. Někdejší vyjednavač brexitu a ministr financí Barnier strávil v premiérském křesle před vyslovením nedůvěry jen devadesát dnů.
Vláda narazila poté, co využila ústavní procedury, která jí dovoluje prosadit rozpočet bez schválení parlamentem. Tím se ale automaticky spouští hlasování o důvěře. Levice usilovala o sesazení kabinetu od začátku. Marine Le Penová se rozhodla právě při rozpočtu. Barnierovy ústupky jí nestačily.
Nejistý rozpočet
Francii čekají dlouhé měsíce politické nejistoty. Během nich bude mimořádně složité prosadit státní rozpočet na příští rok, který alespoň nebude prohlubovat současný obří deficit. Ten má letos dosáhnout 6,1 procenta HDP. Národní shromáždění je po červencových parlamentních volbách rozštěpeno na tři části: levici, Národní sdružení Le Penové a menší strany, jež s ním spolupracují, a menšinu, kterou tvoří macronisté a republikáni.
Prezident Emmanuel Macron teď musí vybrat nového premiéra. Do té doby bude v demisi úřadovat Barnierův kabinet. V tuto chvíli není jasné především to, s jakým rozpočtem vstoupí Paříž do nového roku.
Zřejmé je naopak to, že přinejmenším do příštích parlamentních voleb, které se podle ústavy mohou konat nejdříve rok od těch posledních, tedy v červenci, nedokáže Macron prosadit žádné reformy, jež by dokázaly snížit bobtnající francouzské státní výdaje a obrovské rozpočtové schodky. To bude dál znervózňovat investory a zvyšovat riziko dalšího pádu ratingu země. Výnosy z desetiletých státních dluhopisů se už v posledních týdnech před hlasováním prudce zvyšovaly. V jednu chvíli dokonce překonaly ty řecké. Ráno po otevření trhů naopak rostly jen mírně na 2,903 procenta. Na vrcholu se 7. listopadu dostaly až na 3,188 procenta.
Emmanuel Macron se chystá k Francouzům promluvit z Elysejského paláce dnes v osm večer.
Začalo to důchody a miliony v ulicích
Současný pád začal fakticky už loni, kdy se Macronovi po milionových protestech a demonstracích po celé Francii podařilo prosadit důchodovou reformu. Ta zvyšovala věk odchodu do penze z tehdejších 62 na 64 let. A zároveň prodlužovala povinnou dobu, kdy musí Francouzi platit sociální pojištění, na 45 let. Macron také zrušil řadu dřívějších odchodů pro některé profese. Tyto speciální režimy, kterých bylo ještě nedávno 23, jsou francouzskou specialitou. A vždy, když na ně prezident sáhl, vyvolávalo to obrovské demonstrace. Stejně jako loni Macronovi se to stalo už republikánskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu v roce 2008.
Tito dva prezidenti právě zásahy do důchodů zásadně přispěli k tomu, že deficity veřejných financí nejsou dramaticky vyšší. Jenže právě penze srazily Macronovu důvěru u voličů na dno. To se ostře projevilo v červnových volbách do Evropského parlamentu, kde ho násobným skóre porazila Marine Le Penová. Odpor k oddalování věku odchodu do penze byl hlavním tématem voleb. Macron ještě před oficiálním zveřejněním výsledků vyhlásil předčasné parlamentní volby. V nich nakonec dominovala levicová koalice vedená Nepodrobenou Francií Jeana-Luca Mélenchona. Le Penová skončila za Macronem až třetí. Vznikl ale parlament striktně rozdělený do tří bloků, bez šance na složení prezidentské většiny.
Z toho nakonec po měsících Macronova taktizování a vyčkávání vzešla v září Barnierova středová vláda. A naděje, že ji v klíčových chvílích, jako je rozpočet, nenechá padnout Marine Le Penová, která se bude chtít předvést v roli státnického formátu s ambicí na příští prezidentskou volbu v roce 2027. Tato naděje včera v noci padla.
Konec Macronových reformních ambicí, které lákaly byznys
Už teď je zřejmé, že přinejmenším do příštích parlamentních voleb končí éra, kdy Emmanuel Macron dokázal za cenu milionových demonstrací prosazovat ve Francii nejzásadnější reformy za dlouhé desítky let, které podstatně zvyšovaly udržitelnost jejích veřejných financí a konkurenceschopnost. Hned v prvním mandátu po roce 2017 zásadně uvolnil pracovní právo. Snížil daně firmám, a podařilo se mu tak po brexitu do Paříže přilákat část byznysu, který se stahoval z Londýna. Hlavní ambicí ve druhém mandátu byl právě zásah do penzí. Ten se podařil. Cenou za to je i současná nejistota a téměř jistota, že Macron dokončí svůj prezidentský mandát bez parlamentní většiny, která by mu dovolila cokoliv dalšího prosadit.
Pád vlády ve Francii je po nedávném rozpadu koalice v Německu další velkou slabinou Evropy v době, kdy ve Washingtonu nastupuje nový prezident Donald Trump, který vyhrožuje obchodními válkami. Kombinace vývoje v Paříži a Berlíně bude velkým testem pro euro. Ve čtvrtek ráno po nočním vyslovení nedůvěry ve Francii mírně posílilo a obchodovalo se za 1,05 za dolar.