Pád německého hospodářsví
Německo zažívá největší pád a ztrátu perspektivy ve své poválečné historii. Nejde o žádnou jednotlivou krizi, jakých byla silná průmyslová ekonomika schopná překonat v posledních desítkách let řadu. Německu se rozpadá model silné průmyslové, exportně orientované ekonomiky, který jí desetiletí zaručoval prosperitu. Nerozpadá se jen vlivem vnějších okolností. Němci si ho do značné míry ničí sami, a to jak svými politickými rozhodnutími, přesvědčením a preferencemi, tak životním stylem. Těch trendů, které táhnou Berlín ke dnu je dlouhá řada. V 11am je pravidelně popisujeme.
Pět z nich je klíčových. První je zaspání v technologické, informační i finanční revoluci a ztráta schopnosti konkurovat. Druhý pak nezvládnutá transformace energetiky a zatřetí je to lpění na jistotách, které přináší ztrátu produktivity. Čtvrtým je nezvládnutá migrace a pátým nechuť mít děti. Německo má vůbec jednu z nejhorších demografií ve vyspělém světě. Navzdory tomu všemu má náš západní soused výrazně menší problémy s rostoucím státním dluhem než země, které mají podstatně udržitelnější modely ekonomiky jako třeba Francie.
Technologické a finanční zaostávání
Automobilka Volkswagen (VW) letos na podzim oznámila, že pravděpodobně uzavře několik továren na území Německa. Stalo by se tak poprvé od jejího vzniku v roce 1937. Radikální plán byl oznámen i přesto, že 20 procent automobilky drží vláda spolkové země Dolní Sasko, která by z politických důvodů měla mít zájem zavírání továren bránit a hájit status quo. Volkwagen doplácí na německý nápad přechodu od spalovacích motorů k elektromobilitě a omezení emisí, který vnutil jako jeden z hlavních pilířů Green Dealu celé Evropě. Jenže právě VW i další německé automobilky v přechodu k elektrovozům neuspěly. V nejvyšším segmentu, který po celém světě desítky let ovládaly německé vozy Mercedes, BMW a Audi je předehnala Tesla, která je ve vývoji technologií dramaticky napřed. Na masovém trhu, který býval doménou Volkswagenu, Německo tvrdě porazila Čína, tedy země, kam ještě nedávno Němci svá auta se spalovacími motory vyváželi a kde se přímo pro čínský trh vyráběly.
Volkswagen je na tom hůř než Mercedes nebo BMW, protože na elektromobily vsadil výrazně víc. Automobilky symbolizují to, co se v Německu přihodilo i dalším oborům.
Země zmeškala technologickou a informační revoluci. Velmi zastaralý je i německý finanční sektor. V něm dodnes dominují tradiční bankovní úvěry, které jsou nedostupné novým firmám a startupům bez kreditní historie. Bez moderního kapitálového trhu se zjevně ekonomika není schopná rozvíjet. Amerika vévodí žebříčku světových firem s největší tržní kapitalizací díky svým velmi mladým technologickým firmám, jako je třeba Nvidia. Němci nic takového nemají.
V první padesátce nejhodnotnějších firem světa podle tržní kapitalizace má Německo jako třetí největší světová ekonomika jedinou – technologický SAP na 33. místě. Před ním mají své silné firmy Švýcaři, Dánové i Francouzi. V první stovce jsou německé firmy jen tři. Jediná z nich, na 95. místě, Siemens, je reprezentantem tradičního německého průmyslu, který táhl vývoz a po desítky let německou prosperitu. Posledním zástupcem je na 98. místě Deutsche Telekom. Automobilky, ocelárny, chemie. Žádný z pilířů německé ekonomiky nedosahuje hodnoty, která by na místo v první stovce stačila.
Když nefouká a nesvítí, pálíme uhlí
K této situaci podstatně přispěla německá energetická politika. Němci v éře Angely Merkelové vsadili na model obnovitelných zdrojů. Konkrétně větru a slunce. Ten chtěli ve chvílích, kdy nesvítí a nefouká, jistit levným ruským plynem z plynovodů Nord Stream I a II. Jenže do toho vtrhl Putin na Ukrajinu, a tato sázka tím skončila. Mezitím ale Němci dotáhli do finále vypnutí svých tří zbývajících jaderných elektráren – bezemisních zdrojů. Místo nich své větrníky a soláry jistí pálením uhlí a dovozy většinou ze zemí, které elektřinu vyrábí z jádra, tedy z Francie, Česka či Švýcarska. Výsledkem této strategie jsou jedny z nejvyšších cen elektřiny v celé Evropě pro domácnosti i průmyslu
Drahé energie výrazně přispívají k tomu, že německé zboží, které už nemůže konkurovat tím, že je technologickou špičkou, neobstojí proti jiným ani cenou. V tak průmyslové zemi se silnými automobilkami, chemickým a ocelářským průmyslem jsou energie za konkurenceschopné ceny zásadní. A Němci je nemají.
Lpění na jistotách
Německé automobilky mají ze všech světových nejvyšší náklady práce. Nejde jen o samotné platy, daně a pojistky, které se z nich musí platit. Ale i všemožné další benefity nebo odstupné.
A právě Volkswagen v tomto ohledu vévodí. Ještě v roce 2020 utratila automobilka za všechny personální náklady částku na úrovni 18,2 procent svých tržeb. Loni podíl mírně klesl na 15,4 procenta. I tak je to výrazně víc než u jiných, dokonce i německých firem. BMW, Mercedes-Benz a italsko-francouzský Stellantis platí zaměstnancům nanejvýš 11 procent ze svých tržeb.
Právě velkými zásahy do sociálních jistot jako byly dlouhé výpovědní lhůty, odstupné nebo sociální dávky prodloužil Němcům prosperitu skoro o dvacet let sociálně demokratický kancléř Gerhard Schröder svými reformami Agenda 2010. Tehdy se o Německu mluvilo jako o nemocném muži Evropy. Po reformní vlně přišla ještě jedna éra prosperity. Schröderovým hlavním reformátorem byl tehdy personální ředitel VW Peter Hartz, jehož jméno tyto reformy nesly.
Nezvládnutá migrace a upadající demografie
Kromě zvyšující se kriminality, chabé integrace a rostoucího napětí mezi přistěhovalci z muslimských zemí, kterých jen za migrační krize roku 2015 přišlo do Německa skoro milión, je pro zemi vážný problém také to, že velká část z nich nepracuje. Německo má jeden z nejnižších podílů přistěhovalců ze zemí mimo Evropskou unii, kteří pracují. Detailně jsme se tomu věnovali v komentáři.
Německý institut pro výzkum zaměstnanosti loni upozornil, že z onoho téměř milionu z roku 2015 mělo práci jen 54 procent z nich. Mnozí migranti jsou pro zemi zásadní zátěží.
Německo je také jednou z nejstarší a nejrychleji stárnoucí společností v Evropě. Podle dat za rok 2023 tvoří senioři nad 65 let 22,75 procenta německé společnosti. Starší už jsou jen Italové, Finové, Řekové, Chorvati a Portugalci. Pro srovnání: v nejrychleji stárnoucím Japonsku je to 30,3 procenta. U nás 20,75 procenta. Ve Spojených státech 17,59 procenta.
Německo má také nejvyšší počet žen, které nemají děti a už dosáhly věku, že je mít nebudou. Je jich 20 procent. Pro srovnání u nás je to pouze 7 procent.
Tomuto nebezpečnému mixu trendů odpovídá situace v politice. Němci jdou volit v únoru. Favoritem je CDU Fridricha Merze, bývalého finančníka z Black Rock, který na německé poměry slibuje ostré reformy. Mimo jiné návrat k jaderné energetice, výrazné uvolnění pracovního práva a zelených regulací. Průzkumy mu ale připisují voličskou podporu kolem 35 procent. Bude tedy potřebovat minimálně jednoho koaličního partnera. Se sociálními demokraty nebo zelenými, kteří v Německu nyní vládnou, se ale cokoliv bude měnit velmi obtížně.
Pro nás, kteří jsme na Německu závislí jako na klíčovém obchodním partnerovi nejvíc z celé Evropy, to nejsou příliš optimistické vyhlídky. Zvlášť ve chvíli, kdy i nám se model průmyslové, z velké části dodavatelské ekonomiky vyčerpal.